Expozice historie cyklistiky v Žirči se otevírá v sobotu 10. června. Připomene 200 let od vynálezu kola

FOTOGALERIE - Expozice historie cyklistiky

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Pan Uhlíř sbírá kola od svých 15 let. Zastihla jsem ho ve špýcharu barokního areálu ve chvíli, kdy věšel kolo od protinožců ke stropu vzhůru nohama. Ačkoliv jsem se ho přišla zeptat jen na pár věcí, určitě by mi mohl o kolech povídat minimálně celý den. Alespoň část rozhovoru vám nabízím níže spolu s videi o připravované expozici.

Pane Uhlíři, jak Vás napadlo umístit část vaší sbírky právě do Barokního areálu Žireč, do místa, kudy je plánováno vedení Labské stezky?

Před před 7 lety mě kontaktoval pan Melichar z Domova sv. Josefa, zda bych nebyl ochoten zapůjčit část svých sbírek pro jejich připravované muzeum. Přijel jsem tedy do Domova sv. Josefa na dobrou brazilskou kávu, celou věc jsme projednali a domluvili se. 

Jak dlouho kola sbíráte a kolik muzeí jste již takto zásobil?

Sbírám kola od 15 let, nedávno mi bylo 60. Takže je to 45 let, co jsem se nakazil bacilem sběratelství. Tenkrát jsem ještě netušil, že to bude chronické.… No a když počet kousků sbírky dosáhne většího množství než je zdrávo, tak sbírka začne vlastnit sběratele a ne naopak. Takže jsem moc rád, že mohu umístit část své sbírky sem. První muzeum jsem si dal jako dárek k padesátinám, když mi před deseti lety zavolal pan Hrdina z Nových Hradů u Litomyšle. Tehdy nebylo v Čechách žádné specializované muzeum na kola. Ta byla vystavena jen v technickém muzeu nebo u veteránů, ale čistá cyklistická sbírka tady na jednom místě nebyla. Tak vzniklo první české muzeum cyklistiky, které funguje již desátým rokem.

Začal jste kola sbírat v 15 letech - jak to vlastně začalo?

Musím se pochlubit, že jsem nikdy neměl nové kolo a nikdy mít nebudu. Vždy jsem měl stará kola a jsem na to hrdý. Začal jsem se učit šlapat na kole na takovém tom dětském pionýru, ale byl jsem pátý majitel po svých bratrancích. Ale v těch 15 letech jsem si koupil vlastní, i když ne nový - s motorkem, a tam ve mně zaplál ohýnek sběratelství.

Vypadá to, že už je to nyní váš životní styl. Vy, když jdete po ulici, otočíte se po krásné ženě nebo po zajímavém kole?

No, když je to kolo historické nebo něčím zajímavé, tak po kole, ale když na něm jede hezká ženská, tak po obojím :-)
Kola se stala skutečně mým velkým koníčkem a po těch 45 letech mě to zřejmě nepustí. Po revoluci jsem zjistil, že existuje celosvětová asociace historických kol. Tak jsem se do ní samozřejmě přihlásil a každý rok se setkáváme v jedné zemi. Jezdím tam pravidelně i s dcerama, které mají tandem sportovní. Díky tomuto koníčku mám známé po celé zeměkouli. 

Expozice bude plná jen kol nebo připravujete i doplňkové věci, které ke kolům patří?

Nechci tu prezentovat jen kola, ale celou dobu, ve které ta kola lidem sloužila. Taky obrazy státníků, související mapy, k tomu příběhy. Mám tu kolo Emmy Destinové, tak k tomu dám gramofon a pustím nějakou árii, cyklo se stanem, diorámata. Jsme domluveni i s vojenským ústavem, že nám zapůjčí nějaké artefatky. Termín slavnostního otevření muzea je 10. června a je zřejmé, že bohužel nestihneme ke kolům tyto vysvětlivky a doplňky přidat tak, jak bych si představoval. Ale za rok už tu lidé uvidí zase něco nového, a budou tak mít důvod přijít znovu.

Vypadá to, že jste puntíčkář - jaké je vaše původní povolání?

Mechanizátor v zemědělství - mám blíže k technice než k přírodě, ale mám rád, když jsou věci dotažené do konce. Už tu mám připravenou i sadu mincí a bankovek z každé té doby a připravuji sem tabulky, na kterých bude srovnání cen, kolik stálo kolo a kolik stál chleba a práce dělníka, aby bylo vidět, že kolo byl kdysi obrovský majetek.

Jak kola získáváte?

Zpočátku jsem dával inzeráty do celostátních novin a  potom jezdil po republice a skupoval je. Později už mě třeba závodníci nebo jejich pozůstalí kontaktovali sami, jestli o ně nemám zájem.  Zajímavé kousky jsem získal i v cizině - v Austrálii, v Americe, samozřejmě až po revoluci.

Máte ještě nějaký sběratelský sen, kolo, které vám chybí?

Určitě je spousta kol, která jsem viděl u přátel v zahraničí, která nemám a nebudu mít, ale sen jsem si již splnil, a to i díky muzeu cyklistiky na Nových Hradech. Věřím, že i tato expozice mi otevře dveře k dalším kouskům. Jen už se kvůli tomu v noci nebudím. Za každý tip jsem ale rád. Stále se objevují zajímavé věci včetně artefaktů.

Kolik kol ještě doma máte?

Mám jich opravdu hodně. Bydlím na vesnici v hospodářství se 2 sýpkami, tak je mám kde skladovat. Sbírám k tomu i literaturu, akorát se těmi metráky papíru musím za dlouhých zimních večerů prokousat.

Mají vaše kola i jiné užití?

Našli si mě po revoluci filmaři - studia či agentury. Kola tak využívají i zahraniční produkce a National geographic v dokumentu o Albertu Einsteinovi. Moje kola jsou k vidění také v nové trilogii Zahradnictví, která se natáčela v nedaleké Jaroměři, nebo ve filmu Po strništi bos od mladého Svěráka.

Liší se něčím tato expozice od muzea na Nových Hradech?

Tím, že jsem získal prostor v areálu, kde se nachází zároveň pobytové místo pro lidi s roztroušenou sklerózou, tak mám příležitost zde prezentova i historii pomocných dopravních prostředků a jejich vývoj pro postižené. Zatím jsem, co se týče této sbírky na začátku, ale věřím, že se to také rozjede. 

Děkuji za rozhovor

Kateřina Sekyrková