Nejčtenější články
Pátrání po muži na Jičínsku ukončeno, byl nalezen bez známek životaKumulace funkcí pana starosty – žolík či Černý Petr pro Dvůr Králové? A co pro kraj?Krejčíkovi se chovají k secesní budově Městské spořitelny hruběVánoční strom ve Dvoře Králové daroval místní občan, 12metrový smrk se bude instalovat v sobotuMěsto Dvůr Králové optimalizuje rozmístění a počet radarů v regionu
| REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |  |
Královédvorsko > Historie > historie lyžováníTragédie Hanče a Vrbaty na Zlatém návrší má velkou královédvorskou stopu
Vzpomínka na průkopníky lyžování
Redakce, / 24.03.2023
24. března si připomínáme tragické úmrtí Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, která se odehrála na hřebenech Krkonoš právě před 110 lety. Závodů se zúčastnili také královédvoráci a jeden z nich se následně stal poručníkem syna Bohumila Hanče
FOTOGALERIE - 110 let od tragédie na Zlatém návrší
24. března si připomínáme tragické úmrtí Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, která se odehrála na hřebenech Krkonoš právě před 110 lety.Královédvoráci v závodě
Účastníkem tragického závodu na 50 km v Krkonoších byl také Královédvorák Karel Jarolímek, který se stal po smrti Bohumila Hanče poručníkem jeho syna - také Bohumila. V době svých studií na střední škole bydlel mladý Bohumil u Jarolímků a studoval právě ve Dvoře Králové.
Účastníkem závodu 24. března 1913 byl i JUDr. Josef Scheiner, zvaný Južík, syn starosty České obce sokolské Josefa Scheinera, který kolem roku 1909 studoval na královédvorském gymnáziu a společně s dalšími dvorskými sokoly, především náčelníkem L. Měšťanem patřil mezi průkopníky lyžování na Královédvorsku.
Jak se celá tragédie seběhla
Na velikonoční pondělí 24. března 1913 byl naplánován VIII. ročník mezinárodního závodu na 50 km. Po vítězství v mezinárodním závodu toužili Němci, ale Češi měli želízko v ohni, šestadvacetiletého rodáka z krkonošského Benecka, zedníka, tkalce a vynikajícího lyžaře Bohumila Hanče. Ten byl považován za favorita závodu. Na něm spočívala obrovská tíha českých národních ambicí. Nenechat Němce vyhrát! Závod byl považován za mimořádný právě proto, že se konal v pohraničí. Na Hanče byl vyvíjen obrovský tlak, aby závod vyhrál a Němce porazil.
O víkendu před závodem se na Labské boudě sešli všichni, kdo tehdy měli v mezi lyžaři dobré jméno: populární chodec a běžec, pražský Němec Emerich Rath, dále Južík Scheiner, syn starosty ČOS Josefa Scheinera, Karel Jarolímek, Bohumil Hanč s Josefem Feistauerem, Němec Oswald Bartel a dále devět lyžařů, kteří se chystali na turistický závod na 50 km.
Od rána bylo poměrně teplo a slunečno. Ráno v 7 hodin byl závod odstartován. Jak se to na horách stává, náhle se změnilo počasí. Začalo pršet, pak sněžit, vítr se proměnil v ledovou vichřici. Soutěžící závod postupně vzdávali a s omrzlinami se sjížděli do Labské boudy.
Když Hanč v předpokládaném čase nedokončil druhé kolo závodu a neobjevil se u Labské boudy, vyjeli ho tři nejzdatnější lyžaři hledat. Emerich Rath jej nalezl téměř bezvládného ležet se zkříženými lyžemi v závěji. Odepnul mu lyže a snažil se ho odnést. Sám to však nedokázal. Vrátil se do Labské boudy pro pomoc, ale než se stačila záchranná výprava vrátit, Hančovi již nebylo pomoci.
Kdosi si všiml, že mrtvý měl na sobě teplý kabát a čepici. Jak je to možné, když ráno startoval pouze v kalhotech a košili? Pod Zlatým návrším byla objevena druhá oběť hor. U Hančových zabodnutých lyží seděl zmrzlý Václav Vrbata, Hančův přítel. Šetřením se zjistilo, že kabát a čepice, které měl Hanč na sobě, patřily jemu. Ve sněhové bouři Vrbata poskytl Hančovi část svého oděvu, přestože si nejspíš uvědomil, že by to mohlo pro něj mít fatální následky.
Takový pohřební průvod Jilemnice ještě neviděla. Přišli zástupci sokolských jednot z Podkrkonoší, z Prahy, z Hradce Králové i z dalších míst, delegace lyžařských spolků. Bohumil Hanč byl pohřben v Jilemnici, Václav Vrbata v Mříčné.
Po Hančově smrti zůstala jeho žena Jaroslava bez prostředků. Domek byl zadlužen a ona sama už pracovat nemohla. Syn, který se brzy po otcově smrti narodil, byl pojmenován po otci, Bohumil. Svaz lyžařů v Království českém vypsal sbírku ve prospěch vdovy. Mezi hlavní přispěvatele patřili sokolové.
Bohumil Hanč a Václav Vrbata byli obyčejní lidé, sokolští cvičitelé, vedli žactvo, později dorost a muže, Hanč na Benecku a Vrbata v Mříčné. Vrbata byl navíc náčelníkem jednoty. Přesto ve svém životě dokázali naplnit známá sokolská hesla „V zdravém těle zdravý duch“, „Ni zisk, ni slávu!“ nebo „Paže tuž, vlasti služ!“ Byli skromnými hrdiny své doby, vlastenci, na jejichž odkaz bychom neměli zapomenout. V místě, kde zemřel Hanč, byla v roce 1922 odhalena malá kamenná mohyla.
Čin Václava Vrbaty, který dokázal pomoci nezištně příteli v nouzi byl považován za zásadní čin v pomoci člověka člověku v horách, a proto byl 24. březen prohlášen za Den Horské služby v ČR a každoročně je připomínán.
P. Špatenková
Bohumil Hanč se narodil 19. listopadu 1886 v Benecku u Jilemnice
Václav Vrbata se narodil 11. října 1885 v Kruhu u Jilemnice
Zdroje:
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/hanc-a-vrbata-sto-let-od-smrti.A130321_191718_po-cesku_tom
Miroslav Rampa, Drama na Zlatém návrší
Pavlína Špatenková, Karel Raich, Sokolové pod Zvičinou
Soa Trutnov, archiv Sokola Dvůr Králové n. L.
Bohumil Hanč byl totiž nejúspěšnějším lyžařem „zlaté éry českého lyžování“, ve které Češi poráželi i tehdy zpravidla suverénní seveřany. Byl vynikajícím běžcem, sedminásobným mistrem Království českého, výborným lyžařským cvičitelem.
O víkendu před závodem se na Labské boudě sešli všichni, kdo tehdy měli v mezi lyžaři dobré jméno: populární chodec a běžec, pražský Němec Emerich Rath, dále Južík Scheiner, syn starosty ČOS Josefa Scheinera, Karel Jarolímek, Bohumil Hanč s Josefem Feistauerem, Němec Oswald Bartel a dále devět lyžařů, kteří se chystali na turistický závod na 50 km.
Od rána bylo poměrně teplo a slunečno. Ráno v 7 hodin byl závod odstartován. Jak se to na horách stává, náhle se změnilo počasí. Začalo pršet, pak sněžit, vítr se proměnil v ledovou vichřici. Soutěžící závod postupně vzdávali a s omrzlinami se sjížděli do Labské boudy.
Na trati zůstal jediný Bohumil Hanč, který slíbil, že nedopustí, aby v českém závodu zvítězil některý z Němců. Netušil však, že jeho největší soupeř Oswald Bartel už také závod vzdal.
Hanč byl lehce oblečený, promoklý a promrzlý. Ruce měl tak promrzlé, že mu kontrolor na Novoslezské boudě půjčil rukavice. Když Hanč projížděl kontrolou na Violíku, volal za ním kontrolor, že ostatní závod vzdali, ten bohužel ve větru neslyšel.
Hanč byl lehce oblečený, promoklý a promrzlý. Ruce měl tak promrzlé, že mu kontrolor na Novoslezské boudě půjčil rukavice. Když Hanč projížděl kontrolou na Violíku, volal za ním kontrolor, že ostatní závod vzdali, ten bohužel ve větru neslyšel.
Když Hanč v předpokládaném čase nedokončil druhé kolo závodu a neobjevil se u Labské boudy, vyjeli ho tři nejzdatnější lyžaři hledat. Emerich Rath jej nalezl téměř bezvládného ležet se zkříženými lyžemi v závěji. Odepnul mu lyže a snažil se ho odnést. Sám to však nedokázal. Vrátil se do Labské boudy pro pomoc, ale než se stačila záchranná výprava vrátit, Hančovi již nebylo pomoci.
Hanč byl přivezen na Labskou boudu, následovaly oživovací pokusy: „Po půl hodině bylo zřejmé, že je všechno marné,“ psal ve svých pamětech Južík Scheiner: „Srdce ani na okamžik netlouklo, plíce nezabraly, ani oční pupilky nereagovaly na dotek, byl konec."
Kdosi si všiml, že mrtvý měl na sobě teplý kabát a čepici. Jak je to možné, když ráno startoval pouze v kalhotech a košili? Pod Zlatým návrším byla objevena druhá oběť hor. U Hančových zabodnutých lyží seděl zmrzlý Václav Vrbata, Hančův přítel. Šetřením se zjistilo, že kabát a čepice, které měl Hanč na sobě, patřily jemu. Ve sněhové bouři Vrbata poskytl Hančovi část svého oděvu, přestože si nejspíš uvědomil, že by to mohlo pro něj mít fatální následky.
Takový pohřební průvod Jilemnice ještě neviděla. Přišli zástupci sokolských jednot z Podkrkonoší, z Prahy, z Hradce Králové i z dalších míst, delegace lyžařských spolků. Bohumil Hanč byl pohřben v Jilemnici, Václav Vrbata v Mříčné.
Po Hančově smrti zůstala jeho žena Jaroslava bez prostředků. Domek byl zadlužen a ona sama už pracovat nemohla. Syn, který se brzy po otcově smrti narodil, byl pojmenován po otci, Bohumil. Svaz lyžařů v Království českém vypsal sbírku ve prospěch vdovy. Mezi hlavní přispěvatele patřili sokolové.
Bohumil Hanč a Václav Vrbata byli obyčejní lidé, sokolští cvičitelé, vedli žactvo, později dorost a muže, Hanč na Benecku a Vrbata v Mříčné. Vrbata byl navíc náčelníkem jednoty. Přesto ve svém životě dokázali naplnit známá sokolská hesla „V zdravém těle zdravý duch“, „Ni zisk, ni slávu!“ nebo „Paže tuž, vlasti služ!“ Byli skromnými hrdiny své doby, vlastenci, na jejichž odkaz bychom neměli zapomenout. V místě, kde zemřel Hanč, byla v roce 1922 odhalena malá kamenná mohyla.
Čin Václava Vrbaty, který dokázal pomoci nezištně příteli v nouzi byl považován za zásadní čin v pomoci člověka člověku v horách, a proto byl 24. březen prohlášen za Den Horské služby v ČR a každoročně je připomínán.
Bez zajímavosti není, že přesně rok před svou tragickou smrtí, 24. března 1912, pobýval Bohumil Hanč v čele lyžařského odboru Sokola Mrklov na Zvičině.
Tuto informaci jsme nalezli v archivu Sokola při hledání pramenů pro knihu Sokolové pod Zvičinou v pamětní knize sportovního odboru Sokola. Tato kniha byla umístěna v Raisově chatě na Zvičině a sokolští lyžaři a turisté do ní od roku 1909 do konce 20. let zapisovali a kreslili své zážitky z cesty na Zvičinu a svého pobytu zde.
P. Špatenková
Bohumil Hanč se narodil 19. listopadu 1886 v Benecku u Jilemnice
Václav Vrbata se narodil 11. října 1885 v Kruhu u Jilemnice
Zdroje:
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/hanc-a-vrbata-sto-let-od-smrti.A130321_191718_po-cesku_tom
Miroslav Rampa, Drama na Zlatém návrší
Pavlína Špatenková, Karel Raich, Sokolové pod Zvičinou
Soa Trutnov, archiv Sokola Dvůr Králové n. L.
| Vaše komentáře |
Zpět | |
 | RSS, 2024 © Kateřina Sekyrková Poslední změna: 12.12.2024 Created by: 2024 © Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS |