Jarní plavba labskými peřejemi - od Kunčic až do Dvora Králové po Labi

FOTOGALERIE - Jarní plavba po Labi

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Těšila jsem se na romantickou plavbu přes několik sjízdných jezů, jak si ji můj manžel pamatoval z doby před 20 lety. Ne všechny naše představy byly splněny.

Mě samotnou příjemně překvapila čistá voda, dno vydlážděné červenými kameny a břehy, které ve sluníčku svítily jako pochodně. K tomu se přidala jasně zelená barva rašícího listí, sedmikrásky a pampelišky na loukách a bílé hřebínky peřejí. Ještě mám v živé paměti „chemické duhy na Labi, které měnilo barvu od zelené po fialovou podle toho, která fabrika zrovna vypustila odpad. Po 30 letech se z Labe stala vodácky přívětivá řeka, tedy až na několik chybiček, které asi stále vodáky od plavby odrazují. Za celý den jsme totiž nepotkali na 28 km žádnou další loď.

Zatímco většina jezů „ukradla“ z hlavního koryta polovinu vody, v Prosečném před ústím Malého Labe si elektrárna navzdory poměrně vysokému stavu přivlastnila 75 % kubíků, takže plavba pod jezem připomínala spíš slalomovou chůzi. Asi potřebovali vyrobit zásobu energie na horší časy. Proti starším jezům, které byly dřevěné šikmé, se teď na Labi objevily kolmé stupně s kovovými hranami. Doufám, že při nižším stavu vody budou nové elektrárny schopné pružně zareagovat, aby se v korytě udržel minimální průtok důležitý pro přežití vodních živočichů a třeba i pro potěšení vodáků. Naše romantická plavba pokračovala až ke vzdutí přehrady Les Království, kde jsme projížděli téměř nedotčenou krajinou sledováni stádem koní na levém a srnčí zvěří na pravém břehu. 

Sportovní zážitek jsme si zpestřili sledováním fotbalového utkání dorostu v Hostinném, kde jsme ztracenou energii mohli doplnit v bufetu přímo vedle hřiště. Pořádný doping jsme potřebovali během přenášení hráze. Jednak jsme se museli nejdřív probagrovat hromadou odpadků na hladině přehrady, zastavit jsme museli pořádný kus před vlastní hrází a ke snesení lodí jsme nemohli použít schůdky, ale prodírali jsme se houštinami kolem plotu. Ještěže „na kopci” u přehrady je několik občerstvoven, kde jsme si mohli dát kromě dobře vychlazeného piva třeba 2 malé bramboráčky za 60 Kč. Možná měli u konkurence levnější.

Naše labská cesta skončila v loděnici ve Dvoře Králové.

Jarní plavbu labskými soutěskami doporučujeme, trochu zkušenější vodáci ji zvládnou hravě, ti ostatní třeba posbírají pár Čochtanů, ale určitě nebudou litovat.

Kamila Hnyková