Zprávy z nebe v Austrálii

Zpravodajství Jany Vepřekové z MS žen v plachtění v Austrálii

Redakce / 16.01.2020, Královédvorsko

Dnes (čtvrtek 16. ledna) se neletělo kvůli bouřkám v okolí. Ráno nás nechali všechno připravit a 10 minut před plánovaným vzletem zrušili disciplínu. Konečně se trochu ochladilo. Z 42 na příjemných 33 stupňů. Včera se nám na 10. disciplíně, moc nedařilo.

FOTOGALERIE - MS v plachtění v Austrállii - leden 2020

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Hlavou dolů - když se vše točí obráceně

Mluvím v množném čísle, protože 3 Češky létáme těsnou spolupráci, a tak i ve výsledcích jsme hned za sebou s minimálním rozdílem. To není tak časté, aby se udržela dvojice, natož trojice. Trénujeme to 6 let. Celkově tu favoritky z Evropy moc nezáří. Přece jenom ten rozdíl v počasí je veliký. Dlouho jsem si nemohla zvyknout, že slunce chodí v poledne přes sever, z jihu fouká studený vítr, ze severu teplý, prachové víry a stoupavé proudy se točí opačně, no a na zemi se jezdí vlevo

Ze Dvora Králové do celého světa Rozhovor s Janou Vepřekovou o jejím mistrovském plachtění čtete ZDE.

Výjimečné se stává pravidelným

Také nás tu trápí mořská bríza. K večeru se vráží klín studeného vzduchu od moře pod teplý na pevnině. Projevuje se to prachovým válcem o délce několik desítek kilometrů, silným větrem a obrovskou turbulencí. Proletět se to nedá. Po příjezdu nás ujišťovali, že tady se to vyskytuje výjimečně (jsme 200 km od moře) - tak jednou do roka. My to tu zažili už dvakrát. Dvakrát to předpověděli a nepřišlo to, a pak dvakrát bez varování - bác!

Jak se vyhánějí klokani

Dlouho očekávaný déšť okamžitě udělal z vyschlých polí jezera. Půda vodu nesákne. Na silnicích mají v nejnižších místech měrky na vodu, aby řidiči věděli, zda to mohou projet. Většina aut tu má proto výfuky nahoře. A vpředu mohutné nárazníky - proti klokanům. Těch tu je na silnici přejetých opravdu hodně. Ani pojistka na auto z půjčovny se nevztahuje na srážku s klokanem. Při příletu se musíme hlásit 20 km před letištěm, aby stačili vyhnat klokany z dráhy. Rozhánějí celé houfy na čtyřkolkách.

Vyschlá Austrálie

Všechna zvířata se stahují do kempu za vodou. Letos je tu opravdu výjimečné sucho. Šetřit vodou umí australané opravdu mimořádně. Pijeme vodu z nádrží se svodem ze střech. Samozřejmě po filtraci. Pít se tu musí stále a ještě se nestalo, že bych při 6hodinových letech musela na záchod - všechno vypotíme. Na palubě vozíme 4l vody a ještě doporučují před přistáním mimo letiště nevypouštět všechnu vodu z křídel. Farmy jsou tu od sebe vzdálené tak 30 km a ještě jsou většinou touto dobou neobydlené. Člověk se musí rozhodnout, zda případně přistane k nějaké civilizaci, nebo bude závodit, bojovat o každý kilometr a bod s tím, že pak zůstane někde sám v poušti. Na telefon se tak úplně spolehnout nedá, není tu všude pokrytí sítí. A navíc se setměním vylézá všechna ta zdejší havěť. Při nakládání mého letadla se nám schoval do molitanů položených na zemi had, který je tu nejrozšířenější a po jeho uštknutí má člověk cca 10 minut života. Také se tam objevila stonožka dlouhá asi 10 cm. Po jejím kousnutí člověk prý jen asi 3 dny zvrací a je mu špatně. Na WC na letišti jsme objevili pavouka - černou vdovu i s vajíčky. Po jeho kousnutí člověk umírá za půl hodiny. No, chodíme tam hodně opatrně.

Už se vidím, jak přijdu do práce (Jana je učitelkou nazákladní škole - pozn. redakce) a nejdřív se na židli podívám zespodu, než si sednu...

Z Austrálie zdraví

Jana Vepřeková